Železniční most

Železniční most z 19. století, určený pro železniční spojení mezi Hlavním a Smíchovským nádražím.

Vyšehradský Železniční most na Výtoni je čtvrtým mostem přes Vltavu na území Prahy, zároveň je druhým pražským železničním mostem přes Vltavu a vůbec třetím nejstarším mostem ve městě. Most postavila v letech 1871 - 1872 mostárna firmy Harkort v Duisburgu a byl spojnicí tehdejšího nádraží Františka Josefa (nynější Hlavní) a Západního nádraží (nynější Smíchovské).

Ze začátku byl využíván jen pro nákladní dopravu, osobní doprava byla na most vpuštěna až v roce 1888. Původně byl most jen jednokolejný z málo kvalitního svářkového železa, a proto musel být záhy přestavěn jako dvoukolejný ze železa plávkového. Navíc přibyly po obou stranách chodníky pro pěší.

Novou stavbu provedly tři domácí firmy: Českomoravské strojírny, firma Bratří Prášilové a Rustonova strojírna. Je až neuvěřitelné, že výměna starého mostu za nový proběhla ve třech dnech. Práce byly zahájeny v 6 h ráno, původní nosníky byly odsunuty na pomocnou konstrukci 7,5 m směrem po proudu, a poté byly na nové pilíře v ose původního mostu nasunuty nové nosníky. Druhý den byl nový most usazen a v noci na třetí den byl obnoven železniční provoz. Říční doprava nebyla přerušena vůbec.

Starý most měl přes řeku 5 hlavních polí s rozpětím 56,9 m a nový má pouze tři hlavní pole s rozpětím 69,9 m. Šířka starého mostu byla 4,3 m, kdežto nový má šířku 8,1 m. Na projekční práci se podílel nejvíce ing. Jan Kolář, profesor na pražské Technice.

V roce 2004 byl most prohlášen nemovitou kulturní památkou, což komplikuje myšlenku modernizace trati mezi Hlavním a Smíchovským nádražím.