Hlávkův most
Audio výklad v tomto jazyce zatím není k dispozici.
dvanáctý most přes Vltavu
Nejširší most v zemi, který byl prvním betonovým mostem přes Vltavu, nese jméno českého stavitele Josefa Hlávky.
Hlávkův most je počítán jako dvanáctý most přes Vltavu na území Prahy a je nejširším mostem v zemi vůbec. Byl také prvním pražským betonovým mostem přes Vltavu. Po rekonstrukci a rozšíření mostu z 16 na 28 m vzal prvenství dnešnímu Štefánikovu mostu. Hlávkův most je důležitou součástí severojižní magistrály.
Podnětem pro jeho stavbu bylo vybudování Ústředních jatek v Holešovicích na konci 19. století, která bylo potřeba lépe propojit s nádražím Těšnov. Nad projektem mostu se střetly dvě generace techniků. Starší odborníci dávali přednost železu, mladší modernějšímu betonu, proto bylo nakonec u jedné části mostu zvoleno železo a u druhé beton.
Město Praha poté vykoupilo ostrov Štvanici od soukromých majitelů. Most byl zahájen ocelovou konstrukcí roku 1908 od jižní části podle projektu Mečislava Petrů. Poprvé zde bylo použito konvertorové Thomasovy oceli na rozdíl od oceli ze Siemens-Martinských pecí. Délka železné části mostu byla 96 m a šířka 16 m, chodníky byly třímetrové. Vozovka byla dlážděná stejně jako most Svatopluka Čecha špalíčky z australského tvrdého dřeva Jarrah.
Provoz mostu byl zahájen až po skončení druhé severní části mostu na holešovické straně, která byla betonová. Projektovali ji František Mencl a Pavel Janák a stavěla firma Karel Herzán. Betonová část má tři velké oblouky nad řekou a čtyři menší nad ostrovem Štvanicí.
Za zmínku stojí i pozoruhodná výzdoba. Nad ostrovními pilíři jsou méně známé přes 2,5 m vysoké reliéfy mužských torz. Ty vytesali přímo do betonového zdiva Myslbekovi žáci Bohumil Kafka a Ladislav Kofránek. Při rozšiřování mostu v 80. letech byly nahrazeny kopiemi. Známější jsou medailony 12 radních nad pilíři na bocích mostu od sochařů Josefa Mařatky a Otty Guttfreunda.
Nejvýznamnější a nejznámější plastiky jsou skupiny Práce a Humanita, které vytvořil Jan Štursa. V postavě muže s kladivem na sousoší Práce zpodobnil autor sám sebe jako kameníka. Obří sousoší z pískovce, vážící 16 tun, byla kvůli rozšiřování mostu a stavbě mimoúrovňové křižovatky rozebrána a uschována na ostrově Štvanice skoro 20 let. V roce 1983 byla osazena zpět na holešovické předmostí na nově vybudované pylony vzdálené od sebe přes 80 m. Most je pojmenovaný po staviteli, architektovi, štědrém mecenáši a zakladateli České akademie věd Josefu Hlávkovi.
Během rekonstrukce v letech 1958 - 1962 prodělal most důkladnou rekonstrukci a železná část mostu byla vyměněna za železobetonovou.