Výtoň

Bývalá vorařská celnice, kde se vytínala část cla přímo z doplaveného voru. Dnes muzeum Podskalí a paroplavby.

Objekt Podskalská celnice na Výtoni je pozůstatkem po vybírání cla z připlaveného dříví z horního toku Vltavy. Clo se platilo tzv. vytínáním, tedy vytnutím jedné dvanáctiny klád z voru z připlaveného dřeva. Plavením dřeva se v těchto dobách živili lidé, nazývaní podle osady Podskalí, kde žili, tzv. Podskaláci. V současné době se jméno Výtoň přeneslo také jako název na oblast křižovatky Svobodovy ulice a Rašínova nábřeží. Jmenují se tak rovněž tramvajové zastávky v okolí této křižovatky a přilehlé přístaviště přívozu.

Dochovaná budova celnice má pozdně gotické jádro a vznikla v 16. století. Její patro je roubené a přízemí zděné. Patro bylo obezděno až za Rudolfa II. V budově úřadovali výběrčí Nového Města, kontrolor a dva úředníci. Dnes si zde povšimnete jedné zvláštnosti, a to že budova stojí v prohlubni pod úrovní okolního terénu, což ukazuje na jeho původní výšku. K navýšení došlo navážkami při stavbě pražských nábřeží.

V roce 1833 celní správa zanikla a dočasně zde fungoval hostinec U Koppů. Myšlenka na vybudování muzea, které by pojednávalo o životě v Podskalí, nakonec vyhrála.

Dnes zde sídlí pobočka Muzea hl. m. Prahy se dvěma stálými expozicemi - Zmizelé Podskalí a Z dějin pražské paroplavby. Svojí základnu tady má i spolek Vltavan z roku 1871, který uchovává starobylé tradice Podskalí.