Vyšehrad

Druhý z pražských hradů, který je spojen s mytickou historií českých zemí. Národní kulturní památka velkého významu.

Nad řekou Vltavou, na Vyšehradské skále, se tyčí hrad jménem Vyšehrad. Byl založen v 10. století, a je tudíž mladší než Pražský hrad. Vyšehrad je opředen řadou mýtů a národních pověstí, např. o dívčí válce, o Kněžně Libuši nebo Horymírovi. Historické prameny však o těchto událostech českého dávnověku mlčí, a tak zůstávají legendami.

Vyšehrad figuroval v podřízeném postavení vůči Pražskému hradu, s výjimkou 11. století, kdy prožil období své největší slávy. Tehdy se stal sídlem prvního českého krále, Vratislava I. Poté jeho význam opět upadal až do vlády Karla IV., který se ve 14. století rozhodl obnovit jeho slávu a uctít tak své přemyslovské předky. Do Korunovačního řádu českých králů zařadil povinnost vykonat vpodvečer korunovace pouť na Vyšehrad, kde si budoucí král prohlédl lýkové střevíce a mošnu Přemysla Oráče, legendárního přemyslovského knížete. Karel IV. zde postavil také krásný královský palác a další stavby. Z této doby se dochovaly i zbytky gotické brány Špička, která byla součástí opevnění.

Při plavbě lodí po Vltavě si jistě povšimnete torza gotické stavby, které je doslova přilepené k Vyšehradské skále. Jedná se o pozůstatek strážní bašty, která je dnes známa jako Libušina lázeň. Podle romantických legend se zde kněžna Libuše koupala se svými milenci, které poté shazovala skalní proláklinou do řeky.

V hradním areálu se nachází mimo jiné i nejstarší dochovaná stavba Vyšehradu, románská rotunda sv. Martina z 2. poloviny 11. století. Druhou nejstarší dochovanou církevní stavbou je románská bazilika sv. Vavřince.

Z 2. poloviny 11. století pochází též dnešní dominanta Vyšehradu, bazilika sv. Petra a Pavla. Tu nechal postavit kníže Vratislav II. podle vzoru kostela sv. Petra a Pavla v Římě a jako záměrný protiklad Pražskému hradu. V téže době byla založena také Vyšehradská kapitula, která nepodléhala pražskému biskupovi, ale přímo papeži v Římě. Dnešní podoba kostela je výsledkem neogotické přestavby z počátku 20. století.

Ke kostelu přiléhá Vyšehradský hřbitov, na kterém byly od 19. století pohřbívány důležité české osobnosti, např. například hudební skladatelé Antonín Dvořák a Bedřich Smetana, spisovatel Karel Čapek a další. Součástí hřbitova je také společná hrobka nejvýznamnějších národních osobností – Slavín. Zde spočinul například Jaroslav Vrchlický, Alfons Mucha, Václav Špála, Ladislav Šaloun, Ema Destinnová, Rafael Kubelík nebo Kamil Hilbert.

Vyšehrad měl v minulosti také významnou fortifikační funkci, chránil vstup do Prahy od jihu. S přestavbou Vyšehradu na barokní citadelu začal Ferdinand II. v 17. století. Dodnes to připomínají dochované brány, které byly součástí opevnění – Táborská a Leopoldova. Pozdější stavbou je empírová Cihelná brána.

V 18. století za francouzské okupace zde francouzské vojsko vybudovalo podzemní chodby určené k nepozorovanému přesunu vojáků a jejich úkrytu, tzv. kasematy. Později kasematy využívalo rakouské a pruské vojsko. To, když opouštělo Vyšehrad, chtělo jej ještě zničit a nechalo navézt do chodeb 133 sudů s doutnáky a poslední voják měl vyhodit vše do povětří. Vyšehrad před úplnou zkázou zachránili tři odvážní podskalští občané, kteří pronikli do kasemat a doutnáky odnesli. Za své hrdinství byli vyznamenáni Marií Terezií a dostali 200 zlatých roční renty. Uvnitř kasemat je k vidění také obrovská místnost zvaná Gorlice, která sloužila ke shromažďování vojska. Dnes se v ní nachází lapidárium s originály soch z Karlova mostu. Pro návštěvníky je část kasemat, včetně Gorlice, zpřístupněna.

Od roku 1962 je areál Vyšehradu národní kulturní památkou a je příspěvkovou organizací zřizovanou Hlavním městem Prahou. Část majetku byla vrácena vyšehradské kapitule. Vyšehrad je vyhledávaným turistickým místem, ale i místem odpočinku Pražanů. Konají se zde různé kulturní a společenské akce.