Kobky na Rašínově nábřeží

Rašínovo nábřeží je v současné době nejatraktivnější a nejživější prostor na břehu řeky v centru Prahy. Náplavka se rozprostírá v úseku mezi výběžkem vyšehradské skály u Výtoně a Jiráskovým mostem u Tančícího domu a nabízí překrásný výhled na panorama Hradčan.

Dnešní Rašínovo nábřeží s náplavkou vzniklo ve dvou etapách. První část od Palackého k Jiráskovu náměstí byla postavena v letech 1870 až 1878 souběžně s mostem Palackého. Druhá část od Palackého náměstí k vyšehradské skále byla dokončena v roce 1905 spolu s Vyšehradským tunelem. Výstavbě nábřeží padlo za oběť starobylé Podskalí, svérázná osada pražských plavců a vorařů.

Široká náplavka Rašínova nábřeží sloužila v úseku mezi Palackého a Jiráskovým mostem jako hlavní přístaviště Pražské paroplavební společnosti a výchozí bod populárních výletů do Štěchovic. V části náplavky mezi Palackého a železničním mostem původně kotvily vory, plavené po řece do Prahy ze šumavských lesů. Poslední z nich připlul v roce 1947.

Druhý dech chytla náplavka v letech 2009 až 2019, kdy prošla výraznou rekonstrukcí. Architekt Petr Janda proměnil prostory kobek v nábřežní zdi, které dříve sloužily jako sklady nebo čapadla zachytávající vory, v kavárny, bary, galerie, dílny, ateliéry i veřejné toalety. Usiloval o maximální propojení exteriéru s interiérem. Původní vrata kobek proto zmizela a nahradila je gigantická prosklená okna o váze až 2,5 tuny.

Revitalizace pražských náplavek na Rašínově i protějším Hořejším nábřeží je jednou z největších městských investic do veřejného prostoru za poslední desítky let a zároveň skvělou ukázkou současné architektury, která elegantně spojuje staré a nové.